Máme doma první (hmotnou) medaili, ale...

... ale ani bych se tím neměla chlubit. Po dalším závodu v Měchenicích si Daisynka nesla bronzovou medaili na krku, ona si jí zasloužila, panička samozřejmě ne. Daisy uběhla svůj životní výkon hlavně při jumpingu, kdy běžela naprosto čistě a rychle, ale poslala jsem jí do špatné díry do tunelu a ani jsme chybu neopravily, (já - blbá blbá blbá), takže jsme měli zbytečnou ztrátu. Při prvním agility běhu Daisy také super, ale shodila 2 tyčky a odmítla poslední překážku - body nic moc. V L kategorii soutěžili jen tři psi, takže jsme byly třetí, ale i tak jsem byla na Daisy opravdu pyšná. Moc toho natrénováno nemáme, proto i to považuju za mega úspěch.

Co se týká agility všeobecně, tak mě (i Daisy) strašně baví, ale zjišťuju, že na to snad nemám vlohy nebo co, protože nejsem schopná si zapamatovat parkur, nejsem schopná přemejšlet a udržet pozornost - odnáší to občas Daisy tím, že na ní zbytečně zařvu i když za to většinou nemůže, což mě potom vyloženě ničí. Po tréninku z této neděle jsem propadla totální depresi, že jsem neschopná a nemá cenu vůbec žít a že můj pes je největší chudák na světě. Když mě Daisy večer utěšovala lízáním a pohledem, co říkal, neboj, to bude všechno dobrý, nějak to zvládnem, tak... FŇUUUUU...  :(

Ale my se jen tak nevzdáme!!! A vůbec, jednou budete všichni koukat! :) Takže kdy bude další trénink? :)

Video z Daisynky JUMPINGU zde