První krůčky

Tak jsme s Daisynkou zase o trošku posunuly. Byly jsme už celkem dvakrát na cvičišti ve Vlašimi, kde nás nad moje očekávání zařadili do pokročilých. :) Takže teď pilujeme prokleté chození u nohy, drilujeme sedání, lehání, zůstávání, aportování, vlevo v bok... :D Daisy se tváří jako totální flegmatik a myslím, že se jí honí hlavou něco v tom smyslu, že to teda kvůli mě nějak přetrpí, když tak moc chci. :)) Nedá se říct, že by z toho byla nadšená, ale ani jí to nějak extémně neprudí. A může házet alespoň svůdné pohledy po ostatních psech. :D Nicméně mám radost, protože základní povely zvládá výborně. Zůstane na místě naprosto bez problému, sedne, lehne...ale vždycky tak nějak šejdrem. :D Takže já posiluju ruce a zvedám jí zadek, šoupu do správného úhlu a tak. Zkráceně – pilujeme přesnost. A doufám, že to bude už jen lepší. Skvělé je, že sám cvičitel nám řekl, že toho umíme docela dost, což se poslouchá samozřejmě dobře. :)) I to považuju za první úspěch a mám jednoduše radost. I ze sebe, protože se přinutím i ve všední dny jít ve 20:30 večer na procházku a cvičit. :)

Minulou neděli jsme byli na agility tréninku na zkoušku v Divišově. Když mi Daisy už asi po desáté odmítala přeskočit překážku, ale s úsměvem mi jí obíhala nebo dokonce podlézala!, trošku se mi nahrnula krev do hlavy, ale ovládla jsem se a zkoušela si opakovat základní hesla psovoda – trpělivost, důslednost, sebeovládání, nadšení. :D Také mi úžasně pomohly holky, co tam byly se mnou a nakonec si Daisy vzpomněla, že jsme to už párkrát přece jen dělaly a že to, aby překážku přeskočila, myslím smrtelně vážně. :)) Takže pauza a znovu. :) Když se pak mohla prohánět po louce s ostatními psy, byla v naprostém psím ráji s úsměvem od ucha k uchu. Odcházely jsme s dobrým pocitem a několikrát zvládnutým přeskočením, tunely, kruh, kladina a áčko. :) Takže – budeme členy ZKO Divišov a vrháme se do toho po hlavě. :)) Při agility je Daisy přece jen nadšenější.