O ní... (a trochu i o nás) :-)

Jméno: DAISY

Datum narození: 7. 10. 2010

Rasa: golden retriever bez PP

Matka i otec: vypadali čistokrevně :D

A naše story?

Když jsme se k sobě s přítelem nastěhovali, já jakožto totální závislačka na psech (a odmalička vyrůstající s německými ovčáky) jsem si nedokázala představit, že bych najednou nemohla zabořit ruce do huňaté srsti a dívat se do oddaných všeříkajících očí. Když mi Pepa navrhnul, že si pořídíme psa, dělala jsem, že váhám (říkala jsem tomu odpovědnost apod. :D), ale bylo jasné, že jakmile tohle přede mnou jednou vyslovil, je to jasná věc, už se prostě nedalo nic dělat a my museli mít pejska! :)

Přiznám se, že jsem si chtěla výchovu ulehčit, protože Daisynka je pes, který je opravdu jen můj a retrívři jsou v podstatě všestranně nadaní a více přizpůsobiví než NO. Vzhledem k mé zkušenosti s papírovou Bonny (NO), která je sice nádherná, ale přešlechtěná a má docela vážné zdravotní problémy, jsem na papírech netrvala, hlavně, aby už to štěně leželo u mě. :)

Po pátrání na internetu jsme se rozhodli pro lidi z Brna, kteří nám poslali fotky nádherného, vysvalovaného otce s čertíky v očích a na první pohled milující a oddanou světlou matku. Tito dobří lidé Daisy maminku našli v totálně zuboženém stavu, vyhublou, uvázanou ke stromu a poškozeným okem a neměli to srdce se jí vzdát. Prý byla neuvěřitelně vděčná a rychle se učila novým povelům. Měli jí tedy krátce, začala hárat a v tu ránu přiběhnul Daisy otec v tranzu (díky bohu také čistokrevný retrívr) a konala se velice romantická psí chvilka přes plot. Nebyla možnost jakkoliv zabránit, láska přece nezná překážky. :D Tatínek je prý inteligentní a temperamentní blázen, který by nemohl existovat bez pohybu.

Když jsme si vezli z Brna pozvracené a pokálené štěně (vzali jsme si to nejpozvracenější, byla tak... bezbranná! :D), věděli jsme, že jsme ztracení.

Daisy je naprosto exkluzivní kombinací obou rodičů. Je dokonale přizpůsobivá, odmalička neměla problém v podstatě s ničím. Základní povely se naučila velmi rychle a i teď chápe nové věci výborně. Zbožňuje ty správné lidi (někdy možná až obtěžuje neustálým připomínáním, že teď jí máte přece hladit!), ale dokáže i nahnat strach svým hlubokým štěkotem a bojovým postojem. Když se po ní chce, aby byla v klidu, většinou (:D) v klidu opravdu je, ale ve správných chvílích je hravým sportovním kámošem. V pravém slova smyslu zbožňuje vodu. Koupání nebo takové vyválení se ve špinavé louži, přičemž nepohrdne ani voňavou močůvkou, se rovná absolutní extázi. Přetahování, aportování, hry a procházky jsou jen o malý stupínek níže.  

Ale má samozřejmě i své stinné stránky a to jsou lovecké instinkty. Srnka nebo kličkující zajíc jsou pro ní zatím stále lákavější než my, tak jen doufám, že to se změní nejlépe ihned. Pocit strachu, který pravidelně zažívám už zažívat nechci, takže, lovecké sklony z ní musím nějakým způsobem vymámit.

K agility přistupuje tak, jak má. Je rozvážná, ale není líná. Uvidíme, jak se budeme v tomto směru vyvíjet dál. Cannicross? Prostě běží a je za to šťastná. :) Učení povelů vydrží docela dlouho, je trpělivá a snaživá. Po častějších návštěvách Vlašimského a Divišovského cvičáku se teprve ukáže, v čem bude konkrétně vynikat. Věřím, že toho bude co nejvíce. 

V případě, že považujete některé informace či sdělení za opravdu důležité, můžete je v textu zvýraznit například takto.